Barevné varianty bengálských koček



Spousta lidí zná pouze hnědé bengálské kočky a vůbec netuší kolik barevných variant je. Barevná genetika bengálských koček je velmi složitá. Na obrázku jsou základní barevné varianty, ale jsou i různé kombinace, čehož je důkazem náš Matheo, který je sněžný uhlík (snow charcoal) a stejně tak je důkazem, že realita je mnohem lepší než obrázek <3. Naším cílem je odchovávat kočičky v různých barevných variantách, ale i hnědé :)

O plemeni

Historie plemene

Bengálská kočka vznikla zkřížením kočky domácí a divoké kočky bengálské. O první šlechtění tohoto plemene se pokusili američtí genetikové ve 20. stol, a to proto, že u divokých koček byla zjištěna nepřítomnost genu kočičí leukemie. I přes jejich snahu se jim však křížení nedařilo, kocouři byli neplodní a koťata prvního vrhu se nedala ochočit.

V roce 1963 se o další pokus zkřížení tohoto plemene a vyšlechtění bengálské kočky pokusila Američanka Jean Mill, zvolila metodu křížení divokých koček (samiček) s domestikovanými kocoury. Přese všechny problémy byla čtvrtá generace původních koček uznána některými asociacemi a i největší evropská felinologická asociace FIFe bengálské kočky uznala v roce 1998.

Do České republiky bylo toto plemeno dovezeno až v roce 1994 a je i nadále velmi vzácné. Jak pro svůj původ, tak divoký vzhled s přátelskou povahou a inteligenci.

Ještě dnes se pro svou specifickou imunitu vůči kočičí leukémii zkoumají jedinci v národním institutu pro výzkum rakoviny.

Vzhled a stavba těla

Bengálské kočky mohou vážit až 10 kg. Jejich tělo je mohutné, svalnaté s těžkými kostmi. Tvar jejich těla je aerodynamický: Trup je velký a svalnatý. Hlava poměrně malá, oblá a charakteristická pro toto plemeno svým divokým vzhledem. Na obličeji má značení, uši jsou spíše malé se zaoblenými boltci, čenich široký. Velmi výrazné jsou také její velké oči zelené či zlaté barvy mandlového tvaru. Ocas je střední délky, na konci vždy černě zbarvený. Zadní nohy jsou delší a silnější než přední, je to jedna z věcí, co jim zbyla po divoké kočce bengálské a dodává jim sílu a rychlost.

Povaha

I když se bengálská kočka velmi podobá divoké kočce bengálské, její povaha není agresivní či divoká, spíše aktivní a temperamentní. Mají velmi silný mateřský a lovecký pud, proto není překvapením, že nejlepší hrou je pro ně lov. Bengálské kočky jsou velmi hravé, což jim vydrží až do dospělosti. Mají velmi rády společnost a soužití s jinými kočkami, či psy, bývá naprosto bezproblémové a dokonce velmi žádoucí. Proto doporučuji, pokud už doma zvířecí parťák není, rovnou pořídit koťátka dvě, popř. rovnou k ní mládě jiného druhu.
Pokud je bengálská kočka dobře vedena již odmala, je velmi mazlivá a něžná, přátelská a láskyplná.

Bengálská kočka je charakteristická svojí upovídaností, vydává spousty různých zvuků a tónů :)


Divoká bengálská kočka (Asian Leopard Cat)

Divoká kočka bengálská (Prionailurus bengalensis, Kerr, 1792) se dříve nazývala zakrslá, kočka krátkouchá, leopardí či asijská levhartí. Střídala i latinská jména. Anglicky se jmenuje Asian Leopard Cat (ALC). Jejím domovem jsou oblasti od Dálného východu po Malajský poloostrov na jih a na východ po Indii a husté lesy ostrovů Sumatry, Jávy, Bornea a Filipín. Nevadí jí ani vyšší nadmořské výšky, nejraději se však zdržuje u tekoucích vod. Voda jí nevadí, dokáže výborně a vytrvale plavat. Odtud pochází i její latinské jméno (první popsaný jedinec byl spatřen, jak plave v Bengálském zálivu). Udává se dokonce, že se bengálské kočky koupou proto, aby smyly svůj pach a ochránily se tak před velkými predátory. To by potvrzovalo jejich vysokou inteligenci, díky které přežívají, i když se jejich životní prostor stále zmenšuje. Obratně loví ryby. Jejich kořistí jsou i různé druhy hlodavců, ještěrů, ptáků, troufnou si i na mláďata jelenů. Tato malá, krásně skvrnitá divoká kočka je velmi plaché zvíře, které loví převážně v noci. U nás se s divokou kočkou bengálskou můžeme setkat jen v některých zoologických zahradách (Olomouc, Brno, Jihlava) a několik exemplářů je v rukou soukromých chovatelů.